Na poděkování za úrodu

Píseň je přímo určená k prosebným dnům za úrodu a díkůvzdání za plody země. Obsahuje žehnání polí, sadů, vinohradů a luk, prosbu za chléb vezdejší (Mt 6,11) a obraz Boha, který zlatí hory sluncem a šatí polní květ — přesně odpovídá teologii dožínek.

Chvalozpěv parafrázující Žalm 136 (Velký Hallel) s opakovaným refrénem o věčné Boží lásce, výslovně určený pro slavnosti díkůvzdání a dožínky. Sloka 6 oslavuje Boží prozřetelné živení všech tvorů (Ž 136,25; Ž 145,15–16), sloka 2 chválí stvoření země a nebe.

Chvalozpěv k oslavě Boží svrchovanosti a prozřetelnosti, v účelu výslovně uveden pro díkůvzdání a dožínky. Obraz Boha jako „Hospodáře všehomíra“ přímo vystihuje téma Božího správcovství nad stvořením a jeho sklonění k člověku.

Oslava Stvořitele nebe a země s vyznáním důvěry v Boží prozřetelnost. Sloka 2 propojuje spiritualitu práce a stavovských povinností s prosbou o Boží požehnání, což odpovídá vděčnosti za plody lidské práce při dožínkách.

Mešní píseň, jejíž sloka 3 výslovně zmiňuje obětování darů země — chleba a vína — spolu se srdcem a životem věřícího, což odpovídá motivu oběti prvotin a díla lidských rukou při díkůvzdání za úrodu.

Sloka 3 obsahuje obraz vkládání práce, slz a proseb „na misku s chlebem“ a sloka 4 přilévání do kalicha s díkůvzdáním za stvoření a přátelství — motiv oběti plodů země a lidské práce rezonuje s dožínkovou vděčností.

Sloka 2 je hymnem na stvoření — slunce, jitřní záře, duha, květy; sloka 3 obsahuje obraz lilií a klasů jako Boží péče o přírodu. Sloka 4 výslovně mluví o darech země zvolených k oběti, což odpovídá motivu setby a žně i oběti prvotin.

Sloka 2 oslavuje Boha jako Pána přírody a stvoření a sloka 3 popisuje obětování chleba a vína s explicitní vazbou na plody země, což tematicky koresponduje s díkůvzdáním za úrodu.

Slavnostní chvalozpěv ke Kristu jako Pánu dějin a času, vhodný pro příležitostné slavnosti. Sloka 8 zmiňuje proměnu vína a chleba, celkový radostně-děkovný tón se hodí jako slavnostní rámec dožínkové bohoslužby.

Trojiční chvalozpěv, jehož sloka 5 popisuje obětní průvod s proměněním chleba a vína a sloka 7 obraz budování živého chrámu; radostně-vděčná nálada ladí s festivalním charakterem díkůvzdání za úrodu.

Sloka 4 rozvíjí kosmický obraz člověka jako zrna v Božím poli dozrávajícího v chléb (J 12,24) a celého stvoření zrajícího k Božímu příchodu — motiv setby a žně se pojí s teologií dožínek, byť píseň je adventní.

Sloka 3 cituje obraz zrna pšeničného, které musí umřít, aby přineslo plod (J 12,24–25) — klíčový biblický motiv žně a plodnosti. Celková nálada je však zaměřena na řeholní povolání, takže vazba na dožínky je jen dílčí.