522 – Plníme, Kriste, tvoje přání

Plníme, Kriste, tvoje přánía scházíme se k díkůvzdání.Sjednoť nás v jeden živý chrám,kde nikdo necítí se sám.Odkládám všechno, co je mé,přijímám společné.

Pán mluví naší lidskou řečí,zve ohrožené do bezpečí.Ať slyší každý, kdo má sluch,co v hluku světa šeptá Bůh.Dej církvi bohatnout a růstslovem svých svatých úst.

Vkládám, co mám, na misku s chlebema obsah srdce spojím s nebem:Své slzy, strach i oběti,práce i prosby za děti;to vše a víc, co znáš jen sám,ti, Pane, podávám.

Přilévám do kalicha s vínemdík za přátelství s Božím Synem,za slunce skryté v oblaku,za zemi plnou zázraků,za bratry, sestry, s nimiž smímsdílet se s Bohem svým.

Pán o všechno se se mnou dělía já se bojím dát se celý.Uzdrav mé mělké, malé já,ať zcela se ti odevzdáa čerpá sílu ze zdrojelásky a pokoje.

Hlas zve a volá: Svaté svatým!V náruči tvé se zcela ztratím.Tvůj dech mě křísí, zvedá dlaň,zas šťasten jsem a odhodlán.Co ty chceš, Pane, chci i já,ve všem buď vůle tvá.

Ať nikdy nedozní zpěv díkův životě všech tvých učedníků.I když tě ztrácí pohled náš,ty s námi, Pane, zůstáváša dáš nám sílu světu néstnejradostnější zvěst.

Dík za odvahu začít znovu,až vrátíme se do domovů.I my tě zveme: Vejdi k nám,dej smysl bolestem i hrám,probouzej k pravdě z planých snů,buď svátkem všedních dnů.