832 – Ještě než vzpjal se první chrám

Ještě než vzpjal se první chrámnad vrchy této země,ještě než pokoj vešel k náma zvon se ozval temně,ty první zaslechlas horoucí Kristův hlasz úst kněze Metoděje.

Rozkvetlas náhle z pohanstvív převzácnou prvosenkupravého jara křesťanství,když ještě všude venkuúpěla bědná zem v čekání dychtivémna kroky apoštolů.

Jak svítíš slavně zářícína kraji temných bájí,pěstounko, vnuku kněžicia všem, kdo uznávajív něm pána statků svých, v úzkostech časů zlýchveliká pomocnice.

Ty matko kněží vznešená,ty víry šiřitelko,co trpí kde, lék v tobě má,nešťastných těšitelko,soucitné srdce Čech, jež hledáš v bědných všechtvář zmučeného Krista.

Dobroto dávná, štípenána jabloň vzácných plodů,větvemi svými skloněnánad úděl svého rodu,ochraň nás, ať tvůj kraj rozkvétá v zemský ráj,v spanilost Václavovu.

V mírnosti své vždy nad jinénejstatečnější žena,bez kapky krve jedinéoběti zadušená,by zhynul s tebou hlas, jejž všude šířilaspro spásu lidu svého.

S námi buď, svatá Ludmilo,přímluvo naše jistá,všech srdcí věrných posilo,zvěstovatelko Krista!Tvůj život i tvůj skon kéž znějí nám jak zvonchval Božích každodenně.