710 – K svátku tajemnému

K svátku tajemnému vroucně přistupujme,z hloubi duše k němu píseň zanotujme.Starého se vzdejme, všechno obnovujme,srdce, řeč i skutky změňme.

Chvála na památku večeře se vzdává,když v předvečer svátků beránka Pán dává,s ním chléb nekvašený, dávno podle právav Písmech otcům přislíbený.

Když jsou nasyceni jídla tělesného,Pán jim k podivení dá jíst těla svého:vlastní rukou láme všem i pro každého,sebe – chléb, jak vyznáváme.

Pán dal klesajícím tělo v posílení,on dal litujícím krev svou k občerstvení.Tento kalich, praví, je vám pro spasení,pijte z něho věčné zdraví.

Tím je provždy dána svátost Božích dětí,ke cti Krista Pána, k spáse nám se světí.Kněžím patří jíst a lidu rozdíleti,tělo Páně v sboru bratří.

Z chleba andělského pro lid chléb se stává,pod způsobou jeho skutečnost je pravá.Ó div předivoucí: Nejchudším se dává,v pokrm Kristus všemohoucí.

Bože trojjediný, z trůnu nebeského,sestup do hlubiny duší lidu svého,veď nás cestou spásy z kraje pozemského,v světlo své a sídlo krásy.