515 – Jako dítky k Otci svému

Jako dítky k Otci svémuobracíme s důvěrouk tobě, Bohu všemocnému,srdce své i mysl svou.Vyslyš, Otče, naše lkánína svém trůně v nebesích,neodmítej slitování,odpusť lidu svému hřích.

Stvořiteli, Bohu Otci,ať zní zvučný chvalozpěv;čest buď Synu stejné moci,který za nás dal svou krev.Též i Duchu, který hoříohnivými jazyky,život lidských duší tvoří,tajemný a veliký.

Pověz, jak ctít, Bože, tebeza tvou velkou dobrotu,žes nám seslal vůdce z nebek blaženému životu.Jeho slova jasně svítí,svět však tmou je zakrytý.Za tím světlem chceme jítitam, kde odměnou jsi ty.

Otče, nesem dary tobě,jak nám přikázal tvůj Syn,který křísil mrtvé v hroběa nás hříšné zbavil vin.V těchto darech má se skrýti,jeho tělo, jeho krev.Rač je od nás vlídně vzítia nám lásku svoji zjev.

K tobě půjdem, Lásko věčná,v těžkých zkouškách vezdejších,milost tvoje nekonečná,chraň a sil nás v dobách zlých.Dopřej nám, ó vzácný hosti,jenž zde skrýváš božství zář,bychom jednou na věčnostividěli tě tváří v tvář.

K stolu Páně jíti mohu,jaký je to dar a div!S kajícností chystám Bohustánek, aby v něm byl živ.Láska, naděje a víra,jež Bůh do mě vdechl sám,kéž v mém srdci neumírá,když si z něho stvořil chrám.

Oběť tvá je dokonána,Kriste, Králi nejvyšší;kde tvá smrt je zvěstována,tam ať svět ji uslyší.My, kdo její cenu známe,buďme hlasem v mlčení.Až své dílo vykonáme,kéž jsme s tebou spojeni.