512 – Bože, před tvou velebností

Bože, před tvou velebnostína kolena padáme;za dar pravé pobožnostivroucím srdcem žádáme,bychom tebe milovalijako v nebi andělé,oběť chvály tobě vzdalipodle svaté vůle tvé.

Láska tvá mě k sobě vábí,jde mi sama z nebe vstříc,abych se já člověk slabý,nebál patřit na tvou líc.V zajetí jsem vlastních hříchů,a ty přesto máš mě rád;přijď, ó Pane, znič mou pýchu,navždy buď můj pevný hrad!

Boží slovo ukazujek věčné vlasti cestu nám;kdo je věrně naplňuje,vejde jistě v nebes chrám.Milostí svou změň nám, Kriste,srdce v roli úrodnou,ať tvé símě svaté, čistépadne v půdu příhodnou.

Přijmi oběť čistou, Pane,skrze ruce duchovní;přijmi dary věnované,které se tu proměnív tělo a krev Syna tvého,jak on sám to přikázal,než se za hřích světa všehona Golgotě v oběť dal.

Cherubíni, serafíni,sestupte sem dolů k nám.Mocný Bůh, jenž divy činí,změnil v nebe tento chrám:Láska, která z kříže září,znova se tu zjevujeve svátosti na oltáři;Boží Syn tu s námi je.

Když ty ke mně vcházíš, Pane,Ježíši můj nejdražší,dej, ať srdce láskou plane,ať se k nebi povznáší.Ty buď zdroj mé blaženosti!Celé nebe v duši mám,když tě, Pane, ve svátosti,Boha svého přijímám.

Žehnej, Bože, lidu všemu,v lásce tvé ať živi jsme,věrni Kristu, Synu tvému,zákon svatý plníme.Dej nám žíti ke tvé chvále,jak nám velíš, Otče náš,uděl v boji síly stálé,veď nás tam, kde přebýváš.