314 – Stála Matka

Stála Matka odhodlaněv slzách vedle kříže Páně,na kterém Syn její pněl.Její duši v hořkém lkánísklíčenou, bez smilovánído hlubin meč otevřel.

Ó jak smutná, zkormoucenábyla ona svatá žena,Matka Požehnaného!Jak se chvěla, jak trpělazbožná Matka, když vidělamuka Syna milého!

Kdo z nás by se za pláč styděl,kdyby Matku Pána vidělv těžkém hoři nevinném!Kdo by zůstal bez bolesti,svatou Matku vida néstimuka kříže se Synem!

Pro nepravost hříšných bratřítrpí Ježíš. Na něj patří,jak ho člověk bičoval;na drahého hledí Syna,jak opuštěn v mukách hyna,ducha Otci odevzdal.

Nuže, Matko, lásky zdroji,dej, ať bol mě s tebou spojí,ať jej s tebou prožívám;dej, ať láskou vzplanout mohuk trpícímu Kristu Bohu,ať se jemu podobám!

Svatá Matko, vroucně prosím,dej, ať v hloubi srdce nosímživé stopy svatých ran,na bolestech Syna tvého,pro mé hříchy zmučeného,ať i mně je podíl dán!

Dej, ať ráda duše strádá,s Kristem snášet muka žádá,denně, pokud budu žít;vedle kříže s tebou státi,spolu s tebou věrně lkáti,Syna tvého usmířit!

Panno panen, jasná Paní,dej mi ve svém slitovánídruhem tvého žalu být;v každé době blízký tobě,ať smrt Páně nesu v sobě,z jeho ran ať umím žít.

Ať mě každý bol s ním sblíží,ať mám lásku k jeho kříži,svatou krví opojen!Abych nebyl vydán ohni,přímluvami Pána pohni,chraň mě, Panno, v soudný den!

Až budu se odtud bráti,Kriste, rač mi s Matkou dátiv nebi palmu vítězství;a když toto tělo skoná,dej, ať duše bezúhonnáv rajské slávě tvé se skví.