128 – Dej rosu, nebe nad námi (Rorate)

Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása.

Odlož hněv svůj, ó Pane náš,a zapomeň už na naše nepravosti.Hle, tvé svaté město je pouští,opuštěný je Sión,Jeruzalém je liduprázdný,to místo tobě zasvěcené,dům tvé slávy,kde k chvále tvé zpívali otcové naši.

Pro hříchy své stali jsme se lidem nečistýma odpadli jsme jako zvadlé listí.Jako vichr nás uchvátily naše viny,když jsi před námi ukryl svou tvářa vydal nás napospas nepravosti naší.

Pohlédni, Pane,na ponížení lidu svého,ať přijde ten, jenž přijít má.Pošli Beránka,ať vládne zemi,od Skály na pouštiaž k hoře siónské dcery.Ať on sám sejme jho poroby naší.

Přijmi útěchu, přijmi útěchu, můj lide drahý,neboť blízko je tvoje spása.Proč se stále trápíš v úzkostech,proč tě bolest svírá?Zachráním tě,neboj se, doufej!Vždyť já to jsem, já Hospodin, Pán a Bůh tvůj,Izraelův Svatý a Spása tvoje.

Roráte, caeli, désuper, et nubes pluant iustum.

Ne irascáris, Dómine,ne ultra memíneris iniquitátis:ecce cívitas Sánctifacta est desérta,Sion desérta facta est,Jerúsalem desoláta est:domus sanctificatiónis tuaeet glóriae tuae,ubi laudavérunt te patres nostri.

Peccávimus, et facti sumustamquam immúndus nos,et cecídimus quasi fólium univérsi,et iniquitátes nostraequasi ventus abstulérunt nos:abscondísti fáciem tuama nobis,et allisísti nosin manu iniquitátis nóstrae.

Vide, Dómine,afflictiónem pópuli tui,et mitte quem missúrus es:emítte AgnumDominatórem terrae,de Petra desértiad montem fíliae Sion,ut áuferat ipseiugum captivitátis nostrae.

Consolámini, consolámini, pópule meus,cito véniet salus tua:quare moeróre consúmeris,quia innovávit te dolor?Salvábo te,nóli timére,ego enim sum Dóminus Déus tuus,Sanctus Israel, redémptor tuus.